S rozšiřujícím se zájmem veřejnosti o přírodu a zdravý životní styl se objevují "nové" materiály a technologie tvořící náš domov. Přírodní prvky v našem okolí jsou důležitým faktorem zdravého a spokojeného života. Obklopujme se přírodou, materiály jako kámen, dřevo, vlna, len, sláma, hlína a získávejme z nich energii a užitek. Venku v čisté přírodě se také cítíte lépe, než uprostřed betonové džungle měst. Čili totéž je potřeba vytvořit ve vlastním domě, abychom se dokázali po náročném pracovním dni v příjemném prostředí domova náležitě uvolnit a zregenerovat své životní síly. 

     Konstrukce, které na nás v interiéru převážně nejvíce působí díky jejich velkým plochám, jsou zdi. U klasických vápenných, vápenocementových a v současné době více žádaných sádrových omítek, můžeme vnímat pouze ostré hrany, fádní stěny bez plastičnosti a minimální pozitivní energii, která z nich vychází a obklopuje nás. Jsou to konstrukce bez života ovlivňující během celého dne životní ryrmus jejich obyvatel. Že tomu tak být nemusí se dá předpokladádat. Řešením jsou již zmiňované přírodní materiály. V tomto příapadě se dostáváme k užití hliněných omítek. Nejen příjemný vzhled a zdravý základ hrají do karet těmto přírodním hliněným omítkám, ale také jejich vlastnosti, které nejlépe vyniknou právě v interiéru, jsou výhodami oproti všedním vnitřním omítkám. 

     Hlína, a z ní zhotovené hliněné omítky, ve spojení se dřevem, je ideální kombinací už od pradávna. Tyto dva "živé" materiály neustále pracují, jelikož reagují na vzdušnou vlhkost a tu v interiéru znamenitě regulují. Oproti tomu klasické vnitřní omítky, jakmile vytvrdnou, pro své uživatele již nepracují v takové míře, v jaké by člověk potřeboval. Vznikající vlhkost, která se v místnosti vyskytuje, je okny, rekuperací či vzduchotechnikou vyvětrána , protože ji klasická vápeno-cementová omítka není schopna pojmout. Hliněná omítka díky své difůzní otevřenosti, vlhkost pohltí a v případě potřeby, ji vrátí zpět do místnosti. K tomu dochází hlavně v zimních měsících, jelikož dům vytápíme a vzduch je příliš suchý. Tato regulace vlhkosti v místnosti, spolu se schopností omítky akumulovat teplo, tak působí příznivě i na dřevěné konstrukce, které se svými vlastnostmi přibližují hlíně a hliněným omítkám.

     Také pohlcování pachů, cigaretového kouře a veškeých látek nevhodných pro alergické osoby, je jednou z mnoha výhod hliněných omítek, kterou ocení každý uživatel.

    Další krásnou výhodu oceníme při samotné realizaci hliněných omítek a to je její jednoduchost tvarování, nejlépe při svépomocném omítání. Můžeme vytvořit jakýkoli tvar, který nás zrovna napadne. Zapojme svou tvořivost a kreativitu a hrajme si s hlínou. Vytvářejme výstupky, přechody, zaoblené rohy a kouty, nástěnná a stropní světla nebo prostě jen jakýkoli designový prvek, který pohladí po duši. Berme to jako hru, ne práci a výsledek nás potěší daleko víc, než si dovedeme představit. Na práci s hlínou je totiž krásné to, že ji zvládne dělat kdokoli. Žádné ochranné pomůcky, žádný stres z práce, jen člověk a hlína. Asi jako když Bůh tvořil Adama…

       Barevná hliněná omítka? Nesmysl? Ani v nejmenším. Dostáváme se k další výhodě hlíny a tou je její barevnost. Spousta lidí si myslí, že hlína je pouze hnědá, avšak opak je pravdou. Z velké části se hlína nachází v barvě hnědé a jejich odstínech, které při správném designovém zpracování můžeme použít i v interérech, aniž by došlo ke ztmavení dané místnosti nebo k úbytku světelné pohody. Barvy jako jsou žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená a šedá nejsou hlíně a potažmo hliněným omítkám cizí. Své hlavní místo má samozřejmě bílý jíl, ze kterého se míchají bílé hliněné omítky. Pro barevné kreativce se nachází v zemi i bílý jíl, kterýž se může ješte dál barvit přírodními pigmenty, pokud někoho neuspokojí barevná škála darovaná samotnou matkou přírodou. Můžeme tak s jistotou říci, že barevně jsou tyto hlinněné omítky velmi pestré, nikoli však kýčovité, protože odstíny vytváří příroda sama. 

     Možnost přidání do hlliněných omítek dekorativních prvků v podobě slaměné řezanky, kostřavy dlouhé či krátké, kopretiny, slídy, drcených mušlí, sklelněných peciček či hrubšího písku nebo barevných mramorů nám posouvá náš interiér do desingnových výšin nekonečných možností...

     Přesouváme se k dalšímu kladu hliněných omítek a tou je jejich údržba. Stěny opatřené malbou se špiní a je nutno ji po určitém čase obnovit, což stojí určité peníze a čas a ten je k nezaplacení, protože jej nikdo nemáme nazbyt. Ovšem hliněné omítky ponechané v jejich přírodní podobě, nebo pigmentované, nevyžadují údržbu, protože se nešpiní. Jak je toto možné? Jíl obsažený v hliněných omítkách se jemně, ale opravdu velice jemně-nepatrně sprašuje. To znamená, že když se upocenou, ušmudlanou rukou dotknete hliněné stěny, tak špína, prach a pot z ruky neulpí na hliněné omítce, ale prachové částice jílu se spíše přilepí na lepkavé nečistoty na ruce.

     Poslední výhodou hliněných omítek, která nevyyčerpává rozpočet, při svépomocném omítání také je, že materiál na ně můžeme získat i z vlastního pozemku. Ať už kopeme základy pro dům či zahradní domek nebo jen upravujeme terén zahrady, téměř vždy se z vaší vykopané hlíny dá vytvořit směs na hliněné omítky. Podmínkou je, aby hlína obsahovala jíl, který slouží ve směsi jako pojivo a jako plnivo se přidává písek. Ideální poměry jílu a písku jsou závislé na kvalitě daného jílu.

Papež Martin VI.

hlinené omietky, hlinená omietka, cena hlinených omietok, hlinené podlahy, rekon

Proč hliněné omítky do paneláků.

      Dají se nanášet prakticky na jakýkoliv materiál. Můžete je aplikovat na cihly, beton, hliněnou stěnu, na slaměnou stěnu i sádrokarton. Obzvláště vhodné jsou hliněné omítky do paneláků. Domy z betonových panelů mají totiž tenký nátěr přímo na panelech. Při jakémkoliv výkyvu vlhkosti a množství páry pak dochází k tvrdým nárazům přímo na povrch panelů, kde se vlhkost sráží. Naopak hliněná omítka na panelech vlhkost do sebe vstřebá a vrací se zpožděním zpět do interiéru. Díky tomu zde vzniká stále příznivé tepelně vlhkostní mikroklima.

"Panelové stavby hliněné omítky doslova potřebují. Mám velmi kladné reakce od lidí, kteří si hliněnou omítku do paneláku aplikovali. Je to doslova kus přirozeného prostředí v neživém betonu, které se dá navíc zajímavě výtvarně pojednat." říká docentka Žabičková ze Sdružení hliněného stavitelství v Brně.

zdroj: https://bydleni.idnes.cz/domy-z-hliny-se-vraceji-hlinene-omitky-jsou-idealni-i-do-panelaku-pxq-/stavba.aspx?c=A111223_125341_stavba_rez

hlinené omietky, hlinená omietka, cena hlinených omietok, hlinené podlahy, rekon

Michal Navrátil - Zdravé domy 2022.pdf (683750)

VHODNÉ A NEVHODNÉ PROSTŘEDÍ PRO HLINĚNÉ OMÍTKY 

Michal Navrátil - hliněné omítky PICAS. Sluneční 200, 666 03 Hradčany, tel.: 603 110 366, E-mail: michal@picas.cz 

Úvod

Hliněné omítky vnímáme jako materiál, který snese všechno, protože je přírodní. Bohužel je tomu právě naopak. Hliněné omítky se vyrábějí z různých druhů jílů a přídavných surovin a každá z nich skýtá jiné nebezpečí. Nejsou to jenom plísně, ale i barevné fleky, tvorba teček nebo bobtnání vláken v omítce atp. Čím přírodnější je složení omítky, tím mohou nastat větší problémy. Jedním z možných řešení je vyrábět omítky z dokonalých materiálů, které budou bezproblémové na úkor funkčnosti hliněné omítky nebo se naučíme předvídat, jak se určitá omítka může zachovat v určitém prostředí a je možné se tomu přizpůsobit. Teplota, vlhkost, stabilní prostředí a pohyb vzduchu jsou veličiny, které rozhodují o případných problémech. 

Bobtnání vláken

Většinou se jedná o chuchvalce jemných vláken (konopí, len, juta). Ty mohou být o velikosti kolem 1 mm a mohou se objevit v interiérech s vyšší vlhkostí. Především to mohou být syrové nevytápěné stavby. Vlákna během bobtnání zvětší svůj objem a objeví se na povrchu. Řešením je dobré promíchání omítky před nanášením a nepoužívat omítky v interiérech s vysokou vlhkostí. 

Plísně 

Pokud chcete bojovat s nepřítelem, tak ho nejdříve poznejte abyste zbytečně nebojovali s duchy nebo předsudky. 

Plísně jsou mikroskopické vláknité houby a jsou běžnou součástí jak živé hlíny, tak jsou obsaženy i ve vzduchu (spory plísní) a čekají jenom na vhodné podmínky k růstu. Pro svůj růst potřebují většinou buď vlhkost vzduchu nad 55% nebo vlhkost podkladu (hliněné omítky) nad 14%. Největší nebezpečí tvorby plísní vzniká při schnutí omítek. Nejlepší prevence je pohyb vzduchu v místnosti, kde je nanesená hliněná omítka. Při vysychání omítky se vytváří těsně nad povrchem takřka 100% vlhkost a ta vytváří ideální podmínky pro růst plísně. Po vyschnutí omítek se plíseň v běžném interiéru nevyskytuje. Plísně v omítce vznikají především přítomností organických příměsí, tedy vláken (živin pro plísně). Možné řešení by bylo nepřidávat do hliněných omítek organická vlákna, ale díky vláknům je možné zvýšit v omítce množství hlíny, která potom vytváří v interiéru tak ojedinělé klima. 

Tečky na povrchu omítek 

Často vznikají při přítomnosti oxidu železa v omítce. Jsou obsaženy jak v hlíně, tak i v písku. Pokud se podíváte na hromadu písku po dešti, tak zrnka oxidu železa můžete zahlédnout pouhým okem. Často jsou to kuličky o velikosti kolem 1 mm a ty potom po zapracování do omítky způsobují na jejím povrchu tmavé tečky o průměru 1 – 20 mm. V hlíně se také mohou vyskytovat, ale to se bohužel nedá předem rozeznat. Pokud se omítka dělá z drcené hlíny, tak se tento problém neobjevuje, protože při procesu drcení se kuličky oxidu železa rozdrtí. Tečky se většinou neobjevují v interiérech, které jsou vytápěny na stabilní teplotu 22˚C a nevykazují zvýšenou vlhkost. Problémy mohou být nevytápěné předsíně, spižírny atp. Tento problém se objevuje po realizaci omítek 3 – 12 měsíců. 

Fleky a kruhy na hliněných omítkách 

Tento problém se objevuje většinou u hnědých a černých jílů, které se těží z malých hloubek a v interiérech s nižší teplotou cca 5-20 ˚C a vyšší vlhkostí. Jakmile se v interiéru sníží vlhkost a zvýší teplota, tak se tmavnutí zastaví a neprosakuje do finální vrstvy. 

Terraterapie

Terraterapie čili léčení zemí. Zemí se léčilo dříve než bylinami a to nejen zevně, ale i vnitřně. K léčení se používala běžně nakopaná zemina do hloubky 125 cm pod povrchem, protože zemina z větších hloubek se považuje už za sterilní. Podle léčitelů se má s hlínou zacházet jako s živým tvorem – je to doslova a do písmene ,,ŽIVÁ ZEMĚ“ Víte, že v jediné hrsti zeminy se nachází víc živých organizmů, než kolik žije lidí na Zemi. Půda je velice složitý soubor pevných, kapalných a plynných látek, anorganických a organických sloučenin a živých organizmů. Je potřeba si uvědomit, že toto všechno si přenášíme do svých domovů. 

Všechny uvedené problémy (tečky, kruhy a fleky na povrchu) mají jeden společný problém a to jsou MIKROORGANISMY. 

Problémy s hliněnými omítkami začnou ve chvíli, kdy se umístní do prostředí, které není trvale obývané člověkem, které je vlhké a studené. 

Problémy s plísněmi, fleky a kruhy na hliněné omítce můžeme ovlivnit tím, že nebudeme používat povrchovou hlínu, ale hlínu z větších hloubek, ale potom se nemůžeme bavit o ŽIVÉ HLÍNĚ a měli bychom ji nazývat správně MRTVÁ HLÍNA. 

Závěr

Jsem hluboce přesvědčen, že hlína nám neodkryla veškerá své tajemství a je potřeba ještě ujít velký kus cesty k jejímu pochopení. Jde o komplexní živý mikrosvět, kterému sice nerozumíme, ale pocitově nás něčím přitahuje. Čichněte si k hroudě hlíny a ucítíte to. Budete cítit hutnost vůně. Ve chvíli, kdy se rozhodnete upravovat hlínu k obrazu svému, tak se začne z tohoto materiálu vytrácet všechno, co na ní máme všichni tak rádi .

hlinené omietky, hlinená omietka, cena hlinených omietok, hlinené podlahy, rekon

     Hliněná omítka je materiál, který vzniká mechanickým usazováním minerálních sedimentů různé zrnitosti. Nejjemnější frakce, jíl, má v poměru k ostatním zrnitostem největší podíl a slouží jako pojivo. Další frakce jsou záležitostí požadované struktury omítky a místních možností suroviny. Hliněná omítka je tvořena převážně pískem a jílem, kde písek slouží jako plnivo a jíl jako pojivo. Při "domácí" výrobě hliněné malty se často přidávají rostlinné příměsi, jako jsou plevy, které slouží k vylepšení pružnosti a zabránění vzniku trhlin. 

     Hliněné omítky mají široké možnosti využití. Jsou často používány při obnově historických staveb a povrchů, kde je zapotřebí zachovat původní postupy a materiály. Tyto omítky se vyrábějí ručně přímo na místě. V poslední době se však objevuje trend využívání přírodních materiálů i ve současném stavebnictví, což může vést k většímu uplatnění hliněných omítek i při nových stavbách. 

     Hliněné omítky mají několik výhod. Neobsahují žádné hydraulické pojivo ani škodlivé přísady. Jsou snadno zpracovatelné a umožňují tvarování povrchu podle potřeby. Jsou také zcela recyklovatelné - již zatvrdlou omítku lze rozmíchat s vodou a znovu použít. Důležitou vlastností hliněných omítek je jejich schopnost regulovat relativní vlhkost vzduchu v místnosti. Díky své otevřené struktuře dokážou absorbovat nadbytečnou vlhkost z vzduchu a naopak zvlhčovat příliš suchý vzduch. Hliněné omítky také pohlcují škodlivé látky a pachy, což je výhodou pro alergiky a pro celkovou kvalitu vzduchu v místnosti. Navíc dokáží konzervovat dřevo tím, že udržují jeho stálou přirozenou vlhkost a mají schopnost akumulovat teplo.

     Přestože mají hliněné omítky mnoho výhod, existují i určité nevýhody, které brání jejich širšímu využití. Jednou z nich je vysoký nárok na suroviny potřebné pro průmyslovou výrobu omítek. Je obtížné zajistit konzistentní kvalitu přírodních surovin bez použití chemických přísad. Výroba hliněných omítek vyžaduje pečlivé vyvážení množství pojiva a plniva v závislosti na vlastnostech jílu, aby nedocházelo k vzniku trhlin nebo zhoršení vlastností omítky. Další nevýhodou je jejich špatná odolnost vůči povětrnosti, což omezuje jejich použití na fasády historických staveb. Navzdory těmto nevýhodám však hliněné omítky nabízejí mnoho přínosů a jejich využití se může v budoucnu rozšířit.

Odkazy na zajímavé články včetně fotografií, které jsou publikovány na internetu. 

Upozorňuji, že ne se všemi názory a pracovními postupy zcela souhlasím.

https://dusedomu.blogspot.cz/p/artove-techniky.html

Článek převzat z: https://www.nazeleno.cz/stavba/hlinene-omitky-v-praxi-aneb-6-kroku-ke-zdrave-omitce.aspx

Mé připomínky jsou bílý text.

     Hliněné omítky získávají stále více příznivců, ale mnoho svépomocných stavebníků si myslí, že jejich aplikace je složitá. Opak je však pravdou, práce s hliněnými omítkami je příjemná a snadno se zvládá. Následující návod krok za krokem vám ukáže, jak na to. 

     Hliněné omítky jsou vhodné pro zdění a omítání hliněných (nepálených) stavebních prvků a dalších klasických stavebních materiálů při výstavbě a rekonstrukcích staveb. Tyto nepálené stavební prvky se používají pro vnitřní příčkové a akumulační zdivo v kombinaci s klasickým obvodovým zdivem, ale také jako vnitřní zdivo v dřevostavbách a při stavbě pecí a kamen. Pro vytvoření hliněné omítky můžete místo hrubé omítky využít například nakopanou hlínu, kterou smícháte s pískem (poměr je nutno vyzkoušet) a slámovou řezankou nebo konopným pazdeřím. 

     Tento tradiční postup je nejen levnější, ale také zábavnější.

 Při přípravě hliněné omítky postupujte následovně:

1. krok: Míchání směsi

Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu. Před nanášením směsi je podklad důkladně provlhčit vodou.

2. krok: Promaltování spár a příprava podkladu

Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. U nepálených cihel je nutné kromě ložných spár promaltovat také svislé spáry mezi jednotlivými zdicími prvky. S tímto nesouhlasím, ideální je nechat spáry nepromaltované cca 8-10mm pod úroven zdiva, aby se omítka v nich "zakotvila". Spotřeba směsi činí cca 20 kg/m2. Ostatní zdicí materiály (plné cihly, cihelné bloky apod.) musí být vyzděny vhodným typem malty v souladu s technologickým předpisem výrobce pro daný materiál.

Podklad musí být před omítáním vyschlý, rovnoměrně nasákavý, objemově stálý, zbaven prachu, mastnoty a ostatních nečistot a nesmí být zmrzlý. Zdicí malta musí být dostatečně vyzrálá a zdivo musí být dotvarováno.

Nejdříve je nutné připravit poklad:

• Zdivo z nepálených cihel – zdivo se pouze důkladně navlhčí
• Savé zdicí materiály (cihly atd.) – zdivo se navlhčí a na podklad se následně aplikuje Cemix hliněná omítka hrubá jako postřik a nechá se vyschnout. Veškeré savé materiály stačí pořádně navlhčit.
• Nesavé a smíšené podklady – zde je nutné použít Cemix spojovací můstek CLAY. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Suchá směs se vysype do vody a důkladně rozmíchá. Po pětiminutovém odstání nanášíme rovnoměrně válečkem. Spojovací můstek Clay je na hliněné bázi a tudiž pro nesavé materiály je nedostačující. Zde je potřeba použít vápnený  nbo cementový špric.

3. krok: Provádění jádrové vrstvy

Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Malta se nanáší na stěnu zednickou lžící v ploše 1–2 m2. 

4. krok: Stahování omítky latí

Plocha se následně srovná stahovací latí nebo novodurovým hladítkem, když chceme trošku rustikálnější styl hliněné omítky. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem. Minimální doba zrání jádrové omítky je 1 den na 1 mm nanášené vrstvy – k tvrdnutí omítky dochází pouze schnutím a rychlost je ovlivněna teplotními a vlhkostními podmínkami.

5. krok: Provádění vrchní omítky

Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Po lehkém zavadnutí se povrch stočí filcovým nebo pěnovým hladítkem  (pozor na vyplavování jemných částic z omítky).

6. krok: Povrchová úprava

Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů, raději až je jemný štuk zcela vyschlý, což se pozná tak, že je v celé ploéše, hlavně v koutech, stejně barevný. Povrchovou úpravu lze provést nátěrem Cemix Silikátový interiérový nátěr v bílé nebo probarvené variantě, což je ale trochu škoda. Přírodní materiál si spíš zaslouží třeba tradičnější vápenný nátěr. 

Na co si dát pozor

Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti). Omítnuté plochy lze po zvlhčení rozprašovačem dodatečně upravovat. 

Informace o materiálech:

V článku jsme použili materiály značky Cemix, na trhu ale najdete celou řadu dalších hliněných omítek s podobnými vlastnostmi. 

Cemix Hliněná omítka hrubá (482) je určena pouze pro vnitřní použití. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Materiál je rovněž vhodný jako zdicí malta pro hliněné konstrukce.

Cemix Hliněná omítka jemná (433) je vhodná pro úpravu vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix. Omítka má po zafilcování jemnou strukturu a přírodně hnědý odstín. Omítku lze použít také pro povrchovou úpravu klasických omítek.

Spojovací můstek CLAY (401) je určený pro úpravu povrchů pod hliněné omítky Cemix. Snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a drsnou strukturou zvyšuje přídržnost hliněných omítek. Snadno se aplikuje válečkem nebo štětcem.

Omítky jsou vyráběny z čistě přírodních materiálů (z kameniva a hlíny) a pomáhají doma utvářet zdravé a antialergenní prostředí.

Autor: Jan Pergl, 21.2.2022