S rozšiřujícím se zájmem veřejnosti o přírodu a zdravý životní styl se objevují "nové" materiály a technologie tvořící náš domov. Přírodní prvky v našem okolí jsou důležitým faktorem zdravého a spokojeného života. Obklopujme se přírodou, materiály jako kámen, dřevo, vlna, len, sláma, hlína a získávejme z nich energii a užitek. Venku v čisté přírodě se také cítíte lépe, než uprostřed betonové džungle měst. Čili totéž je potřeba vytvořit ve vlastním domě, abychom se dokázali po náročném pracovním dni v příjemném prostředí domova náležitě uvolnit a zregenerovat své životní síly. 

     Konstrukce, které na nás v interiéru převážně nejvíce působí díky jejich velkým plochám, jsou zdi. U klasických vápenných, vápenocementových a v současné době více žádaných sádrových omítek, můžeme vnímat pouze ostré hrany, fádní stěny bez plastičnosti a minimální pozitivní energii, která z nich vychází a obklopuje nás. Jsou to konstrukce bez života ovlivňující během celého dne životní ryrmus jejich obyvatel. Že tomu tak být nemusí se dá předpokladádat. Řešením jsou již zmiňované přírodní materiály. V tomto příapadě se dostáváme k užití hliněných omítek. Nejen příjemný vzhled a zdravý základ hrají do karet těmto přírodním hliněným omítkám, ale také jejich vlastnosti, které nejlépe vyniknou právě v interiéru, jsou výhodami oproti všedním vnitřním omítkám. 

     Hlína, a z ní zhotovené hliněné omítky, ve spojení se dřevem, je ideální kombinací už od pradávna. Tyto dva "živé" materiály neustále pracují, jelikož reagují na vzdušnou vlhkost a tu v interiéru znamenitě regulují. Oproti tomu klasické vnitřní omítky, jakmile vytvrdnou, pro své uživatele již nepracují v takové míře, v jaké by člověk potřeboval. Vznikající vlhkost, která se v místnosti vyskytuje, je okny, rekuperací či vzduchotechnikou vyvětrána , protože ji klasická vápeno-cementová omítka není schopna pojmout. Hliněná omítka díky své difůzní otevřenosti, vlhkost pohltí a v případě potřeby, ji vrátí zpět do místnosti. K tomu dochází hlavně v zimních měsících, jelikož dům vytápíme a vzduch je příliš suchý. Tato regulace vlhkosti v místnosti, spolu se schopností omítky akumulovat teplo, tak působí příznivě i na dřevěné konstrukce, které se svými vlastnostmi přibližují hlíně a hliněným omítkám.

     Také pohlcování pachů, cigaretového kouře a veškeých látek nevhodných pro alergické osoby, je jednou z mnoha výhod hliněných omítek, kterou ocení každý uživatel.

    Další krásnou výhodu oceníme při samotné realizaci hliněných omítek a to je její jednoduchost tvarování, nejlépe při svépomocném omítání. Můžeme vytvořit jakýkoli tvar, který nás zrovna napadne. Zapojme svou tvořivost a kreativitu a hrajme si s hlínou. Vytvářejme výstupky, přechody, zaoblené rohy a kouty, nástěnná a stropní světla nebo prostě jen jakýkoli designový prvek, který pohladí po duši. Berme to jako hru, ne práci a výsledek nás potěší daleko víc, než si dovedeme představit. Na práci s hlínou je totiž krásné to, že ji zvládne dělat kdokoli. Žádné ochranné pomůcky, žádný stres z práce, jen člověk a hlína. Asi jako když Bůh tvořil Adama…

       Barevná hliněná omítka? Nesmysl? Ani v nejmenším. Dostáváme se k další výhodě hlíny a tou je její barevnost. Spousta lidí si myslí, že hlína je pouze hnědá, avšak opak je pravdou. Z velké části se hlína nachází v barvě hnědé a jejich odstínech, které při správném designovém zpracování můžeme použít i v interérech, aniž by došlo ke ztmavení dané místnosti nebo k úbytku světelné pohody. Barvy jako jsou žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená a šedá nejsou hlíně a potažmo hliněným omítkám cizí. Své hlavní místo má samozřejmě bílý jíl, ze kterého se míchají bílé hliněné omítky. Pro barevné kreativce se nachází v zemi i bílý jíl, kterýž se může ješte dál barvit přírodními pigmenty, pokud někoho neuspokojí barevná škála darovaná samotnou matkou přírodou. Můžeme tak s jistotou říci, že barevně jsou tyto hlinněné omítky velmi pestré, nikoli však kýčovité, protože odstíny vytváří příroda sama. 

     Možnost přidání do hlliněných omítek dekorativních prvků v podobě slaměné řezanky, kostřavy dlouhé či krátké, kopretiny, slídy, drcených mušlí, sklelněných peciček či hrubšího písku nebo barevných mramorů nám posouvá náš interiér do desingnových výšin nekonečných možností...

     Přesouváme se k dalšímu kladu hliněných omítek a tou je jejich údržba. Stěny opatřené malbou se špiní a je nutno ji po určitém čase obnovit, což stojí určité peníze a čas a ten je k nezaplacení, protože jej nikdo nemáme nazbyt. Ovšem hliněné omítky ponechané v jejich přírodní podobě, nebo pigmentované, nevyžadují údržbu, protože se nešpiní. Jak je toto možné? Jíl obsažený v hliněných omítkách se jemně, ale opravdu velice jemně-nepatrně sprašuje. To znamená, že když se upocenou, ušmudlanou rukou dotknete hliněné stěny, tak špína, prach a pot z ruky neulpí na hliněné omítce, ale prachové částice jílu se spíše přilepí na lepkavé nečistoty na ruce.

     Poslední výhodou hliněných omítek, která nevyyčerpává rozpočet, při svépomocném omítání také je, že materiál na ně můžeme získat i z vlastního pozemku. Ať už kopeme základy pro dům či zahradní domek nebo jen upravujeme terén zahrady, téměř vždy se z vaší vykopané hlíny dá vytvořit směs na hliněné omítky. Podmínkou je, aby hlína obsahovala jíl, který slouží ve směsi jako pojivo a jako plnivo se přidává písek. Ideální poměry jílu a písku jsou závislé na kvalitě daného jílu.

Papež Martin VI.

hlinené omietky, hlinená omietka, cena hlinených omietok, hlinené podlahy, rekon

Proč hliněné omítky do paneláků.

      Dají se nanášet prakticky na jakýkoliv materiál. Můžete je aplikovat na cihly, beton, hliněnou stěnu, na slaměnou stěnu i sádrokarton. Obzvláště vhodné jsou hliněné omítky do paneláků. Domy z betonových panelů mají totiž tenký nátěr přímo na panelech. Při jakémkoliv výkyvu vlhkosti a množství páry pak dochází k tvrdým nárazům přímo na povrch panelů, kde se vlhkost sráží. Naopak hliněná omítka na panelech vlhkost do sebe vstřebá a vrací se zpožděním zpět do interiéru. Díky tomu zde vzniká stále příznivé tepelně vlhkostní mikroklima.

"Panelové stavby hliněné omítky doslova potřebují. Mám velmi kladné reakce od lidí, kteří si hliněnou omítku do paneláku aplikovali. Je to doslova kus přirozeného prostředí v neživém betonu, které se dá navíc zajímavě výtvarně pojednat." říká docentka Žabičková ze Sdružení hliněného stavitelství v Brně.

zdroj: https://bydleni.idnes.cz/domy-z-hliny-se-vraceji-hlinene-omitky-jsou-idealni-i-do-panelaku-pxq-/stavba.aspx?c=A111223_125341_stavba_rez

Vydáno dne 29. 05. 2006 GRADA Publishing, a.s.

Odkazy na zajímavé články včetně fotografií

https://dusedomu.blogspot.cz/p/artove-techniky.html

Článek převzat z: https://www.nazeleno.cz/stavba/hlinene-omitky-v-praxi-aneb-6-kroku-ke-zdrave-omitce.aspx

Mé připomínky jsou bílý text.

Hliněné omítky si získávají stále více příznivců, ale mnoho svépomocných stavebníků si myslí, že jejich aplikace je složitá. Je tomu právě naopak, práce s hliněnými omítkami je příjemná a jde od ruky. Podívejte se na náš návod krok za krokem.

Hliněné omítky jsou určeny pro zdění a omítání hliněných (nepálených) stavebních prvků a všech dalších klasických stavebních materiálů při výstavbě a rekonstrukcích staveb. Nepálené stavební prvky se používají na vnitřní příčkové a akumulační zdivo v kombinaci s klasickým obvodovým zdivem, ale také jako vnitřní zdivo dřevostaveb a pro výstavbu pecí a kamen. Postup si ukážeme na materiálech Cemix, ale je samozřejmě možné využít i hliněné omítkové směsi dalších výrobců.

Místo hrubé omítky můžete využít třeba nakopanou hlínu, kterou smícháte s pískem (poměr nutno vyzkoušet) a slámovou řezankou nebo konopným pazdeřím. Takový postup je tradičnější, levnější a v neposlední řadě také zábavnější. 

1. krok: Míchání směsi

Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu. Před nanášením směsi je podklad důkladně provlhčit vodou.

2. krok: Promaltování spár a příprava podkladu

Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. U nepálených cihel je nutné kromě ložných spár promaltovat také svislé spáry mezi jednotlivými zdicími prvky. S tímto nesouhlasím, ideální je nechat spáry nepromaltované cca 8-10mm pod úroven zdiva, aby se omítka v nich "zakotvila". Spotřeba směsi činí cca 20 kg/m2. Ostatní zdicí materiály (plné cihly, cihelné bloky apod.) musí být vyzděny vhodným typem malty v souladu s technologickým předpisem výrobce pro daný materiál.

Podklad musí být před omítáním vyschlý, rovnoměrně nasákavý, objemově stálý, zbaven prachu, mastnoty a ostatních nečistot a nesmí být zmrzlý. Zdicí malta musí být dostatečně vyzrálá a zdivo musí být dotvarováno.

Nejdříve je nutné připravit poklad:

• Zdivo z nepálených cihel – zdivo se pouze důkladně navlhčí
• Savé zdicí materiály (cihly atd.) – zdivo se navlhčí a na podklad se následně aplikuje Cemix hliněná omítka hrubá jako postřik a nechá se vyschnout. Veškeré savé materiály stačí pořádně navlhčit.
• Nesavé a smíšené podklady – zde je nutné použít Cemix spojovací můstek CLAY. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Suchá směs se vysype do vody a důkladně rozmíchá. Po pětiminutovém odstání nanášíme rovnoměrně válečkem. Spojovací můstek Clay je na hliněné bázi a tudiž pro nesavé materiály je nedostačující. Zde je potřeba použít vápnený  nbo cementový špric.

3. krok: Provádění jádrové vrstvy

Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Malta se nanáší na stěnu zednickou lžící v ploše 1–2 m2. 

4. krok: Stahování omítky latí

Plocha se následně srovná stahovací latí nebo novodurovým hladítkem, když chceme trošku rustikálnější styl hliněné omítky. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem. Minimální doba zrání jádrové omítky je 1 den na 1 mm nanášené vrstvy – k tvrdnutí omítky dochází pouze schnutím a rychlost je ovlivněna teplotními a vlhkostními podmínkami.

5. krok: Provádění vrchní omítky

Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Po lehkém zavadnutí se povrch stočí filcovým nebo pěnovým hladítkem  (pozor na vyplavování jemných částic z omítky).

6. krok: Povrchová úprava

Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů, raději až je jemný štuk zcela vyschlý, což se pozná tak, že je v celé ploéše, hlavně v koutech, stejně barevný. Povrchovou úpravu lze provést nátěrem Cemix Silikátový interiérový nátěr v bílé nebo probarvené variantě, což je ale trochu škoda. Přírodní materiál si spíš zaslouží třeba tradičnější vápenný nátěr. 

Na co si dát pozor

Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti). Omítnuté plochy lze po zvlhčení rozprašovačem dodatečně upravovat. 

Informace o materiálech:

V článku jsme použili materiály značky Cemix, na trhu ale najdete celou řadu dalších hliněných omítek s podobnými vlastnostmi. 

Cemix Hliněná omítka hrubá (482) je určena pouze pro vnitřní použití. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Materiál je rovněž vhodný jako zdicí malta pro hliněné konstrukce.

Cemix Hliněná omítka jemná (433) je vhodná pro úpravu vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix. Omítka má po zafilcování jemnou strukturu a přírodně hnědý odstín. Omítku lze použít také pro povrchovou úpravu klasických omítek.

Spojovací můstek CLAY (401) je určený pro úpravu povrchů pod hliněné omítky Cemix. Snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a drsnou strukturou zvyšuje přídržnost hliněných omítek. Snadno se aplikuje válečkem nebo štětcem.

Omítky jsou vyráběny z čistě přírodních materiálů (z kameniva a hlíny) a pomáhají doma utvářet zdravé a antialergenní prostředí.

Autor: Jan Pergl, 21.2.2022