U nás měly hliněné stavby významné postavení a i dnes stojí na našem venkově a na okrajích měst tisíce domů, které mají stěny nebo jejich část z nepálené hlíny.
Ta je obvykle skrytá pod omítkami a objevuje se až při opravách či rekonstrukcích. Jak ale citlivě postupovat při rekonstrukci takových domů, které bývají většinou více či méně poškozené?
Kdy se jejich rekonstrukce vyplatí?
Díky nevědomosti a nedostatku informací se u nás mnoho takových domů bourá a nahrazují je novostavby, často s horším vnitřním klimatem. Přitom starý zrekonstruovaný dům může poskytnout příjemné a dokonce zdravé bydlení.
Zajímavé provedení hliněné omítky Picas -série ekonom v jedné pražské čajovně (Rigi).
Podmínkou je, že takový dům nesmí mít vážně narušenou statiku. Před rekonstrukcí vždy provedeme důslednou analýzu a diagnostiku problémů tak, aby je bylo možné správně odstranit. U obnovy starého domu z přírodních materiálů musíme postupovat podle původních zásad a respektovat logiku a přirozenost jednotlivých materiálů.
Přednosti hlíny |
Povrchy z nepálené hlíny filtrují prach, absorbují škodlivé látky, přirozeně upravují teplotu a vlhkost v interiéru, akumulují teplo. |
Hliněné stěny absorbují a zpět uvolňují v porovnání s jinými běžnými stavebními materiály velký objem vzdušné vlhkosti, aniž by je vlhkost poškodila nebo zanechala na nich viditelné stopy. |
Příjem a výdej vodních par je pozvol ný, tudíž se v interiéru udržuje přiměřená vlhkost ovzduší. |
Hlína schne pomalu a zároveň je soudržná, nabízí možnost tvarování, modelování a strukturování. |
Vyžaduje si to odbornou radu a řemeslníka, který umí pracovat s hlínou a tradičními materiály. Hliněné stavby, pokud jsou správně postaveny, mají životnost minimálně 100 let.
Hlína se dnes uplatňuje i v novostavbách - v nízkoenergetických domech se používají vnitřní příčky z nepálených cihel, v novostavbách rodinných domů se aplikují hliněné omítky v interiéru. Proč? Protože hlína má svoje neoddiskutovatelné přednosti.
Nedostatky hlíny |
Zdivo hliněných staveb je citlivé na obsah vody ve zdivu a hlavně na tekoucí vodu, která může stavbu významně poškodit. |
Hliněná stavba je díky citlivosti na vodu a roztažnosti materiálu jako živá bytost, která neustále dýchá a hýbá se. |
Hliněné omítky v interiéru
Stávají se alternativou tradičních materiálů (např. betonu nebo vápenocementových omítek), protože hliněný materiál má vynikající schopnost pojmout vzdušnou vlhkost (minimálně třikrát rychleji) a pak ji postupně uvolňuje zpět do interiéru.
Hliněné omítky Picas - série ART, které jsou přirozeně zbarvené bez přídavku barevných pigmentů (Rigi).
Proto když se použijí hliněné omítky např. v koupelně, ani se nezamlží zrcadlo. Avšak pozor! V bezprostředních místech v okolí vany, sprchovacího koutu nebo umyvadla by hliněná omítka byla časem vodou smyta.
Především v zimním období, kdy je vzdušná vlhkost v interiérech nízká, nejsou díky hliněným omítkám tyto prostory přesušené. Při jejich dostatečném množství v interiéru tady v zimě většinou neklesne vzdušná vlhkost pod 40 %.
Po celém našem území se nacházejí historické stavby, kde byla použita jako stavební materiál hlína. Zde jsou zbytky omítnuté roubené konstrukce, skanzen ve Strážnici.
Díky schopnosti udržovat stálou vlhkost pomáhají konzervovat dřevo a dobře akumulují teplo. Hliněné omítky pohlcují cigaretový kouř, pachy z kuchyně a látky způsobující potíže především alergikům (pohlcují plísňové spóry).
Zpracování hliněné omítky není náročné. Pro komerční využití ji lze koupit v podobě připravené suché směsi. Směs se smíchá s vodou a nanáší se podobně jako jiné omítky.
Dokonce ji lze nanášet i strojově stříkáním. Jemná hliněná omítková směs se může dobarvit přírodními pigmenty, čímž vznikne barevná stěrka. Jinou možností je přemalovat hlínu kazeinovými nebo vápennými barvami.
Hliněné omítky ze série ART v interiéru. Po levé straně je zlatobéžová a v pozadí krémově béžová hliněná omítka. Hliněné materiály jsou čisté ekologické materiály s protialergickým potenciálem (Rigi).
Hlína se na světě vyskytuje v různých barvách - od žluté až po červenou. Působí harmonicky s dalšími přírodními materiály a je krásná i ve své přirozené podobě.
Uplatnění v pasivních i nízkoenergetických domech
Hliněné omítky, ale také přizdívky z nepálených cihel, akumulační zdi a pláště z hliněných desek jsou stále více používané i v novostavbách pro své výjimečné vlastnosti, ovlivňující kvalitu bydlení.
Díky své tepelné akumulaci a schopnosti regulace vlhkosti se používají hliněné omítky také při výstavbě nízkoenergetických a pasivních domů.
V pasivních a nízkoenergetických domech a dřevostavbách zajišťuje hlína svou akumulací tepelnou setrvačnost a regulaci vlhkosti v objektu.
Pokud je dům postaven konvenčním způsobem (porotherm, vápenopískové cihly, beton), je možné aplikací hliněné omítky dosáhnout vyš-ší povrchové teploty stěn a esteticky povýšit celý interiér.
Jemná barevná omítka, která je nanesena na stěně ze slaměných balíků (Rigi).
Hliněné materiály ve stavebnictví mají nejen tradici, ale dnes je vnímáme jako moderní a exkluzivní materiál s širokou škálou využití. A právě všechny uvedené vlastnosti jsou důvodem, proč stále více lidí ve svých interiérech hliněné omítky používá.
Nepálené plné cihly
Nástup nepálené hlíny nastal na přelomu tohoto tisíciletí, kdy se hliněný materiál v souvislosti se svými příznivými účinky na zdraví člověka uplatňuje především jako nenosný materiál v interiérech staveb, ať už jako režné zdivo, nebo slouží jako podklad pro hliněné omítky.
Spárování dřevěné konstrukce hlínou a její ošetření vápnem, skanzen ve Strážnici.
Cihly jsou vyráběny pouze z vytěženého jílu bez přidávání dalších přísad (popílek atd.), které se běžně používají u standardně vyráběných cihel. Vytěžený jíl je uložen přes zimu na hromadách, aby mohl vymrznout a stabilizovat se. Výsledkem jsou potom velmi kvalitní cihly.
V případě, že nepálené cihly nemají splňovat statickou funkci, ale pouze akumulační a mají regulovat vlhkost, není problém vyrobit si je i svépomocí. Nepálené cihly jsou na našem trhu nabízeny v silách 6,5 cm a 9 cm.
Spárování dřevěné konstrukce hlínou a její ošetření vápnem, skanzen ve Strážnici.
Bohuslav Hatina, Právo