Hliněná vnitřní omítka

Renesance nepálené hlíny
Obecně se dá říci, že nepálená hlína, ze které se vyrábějí např. omítkové směsi nebo i cihly, je přírodní, plně recyklovatelný materiál s dlouhou historií. Spolu se dřevem a kamenem se používala ve stavebnictví odnepaměti. V současnosti probíhá renesance nepálené hlíny. Tento materiál je dobře hodnocen nejen z hlediska vlastností technických a ekonomických, ale i zdravotních – je to přírodní materiál, který příznivě působí na lidský organismus.

Vhodná i pro astmatiky
Nepálená hlína vytváří zdravé vnitřní prostředí, příznivé nejen pro astmatiky (udržuje stálé tepelně vlhkostní mikroklima – výrazně omezuje nemoci z nachlazení, v dostatečně silné vrstvě chrání proti elektrosmogu, pohlcuje pachy apod.). Je prokázáno, že příznivě působí i na psychiku člověka (dusané neomítané stěny v nemocnicích, psychiatrických léčebnách, kaplích...).

Udržení vhodného mikroklimatu
Další výhodou je snadná dostupnost vstupních surovin, možnost recyklace a nízká energetická stopa – to vše jsou hlediska, která v dnešní době nabývají na významu. Energetická nenáročnost nepálené hlíny (například při výrobě cihel) je až o 40 % menší než u cihly pálené. Hliněné stavby dokáží přijmout velice rychle vysoký obsah vzdušné vlhkosti (např. z koupelny, z kuchyně, aj.) a poté vodní páru pozvolna uvolňují zpět do vnitřního prostředí. Díky tomu udržují mikroklima s optimální vlhkostí 50 %. Většina hliněných stavebních technologií umožňuje stavbu svépomocí, což znamená, že při stavbě je potřeba jen minimum kvalifikované práce. Aby hliněná omítka splňovala všechny výše uvedené přednosti, musí dosahovat tloušťky alespoň 25 mm.

Kde hliněnou omítku nepoužívat
Nepálená hlína má však i svoje nedostatky. Není například vhodná do záplavových oblastí a rovněž není vhodným materiálem pro venkovní omítky nechráněné před deštěm. Ovšem díky novým technologiím má i tento problém řešení. My si v této reportáži ukážeme aplikaci hliněné vnitřní omítky. Postup je v podstatě srovnatelný s natahováním vápeno-cementové omítky, přesto se pár rozdílů najde. Podklad musí být bez uvolňujících částic, zbavený prachu a starých nátěrů. Povrch nesmí být vodoodpudivý, musí být suchý, drsný a rovnoměrně nasákavý. V našem případě budeme omítku aplikovat na stěnu z OSB desek, na které se předtím nalepí jutová tkanina pro lepší přilnavost hliněné omítky. Následně předvedeme vyštukování povrchu.

zdroj: https://loskutak.nova.cz/clanek/stavime/hlinena-vnitrni-omitka.html